V jednu listopadovou noc převratného roku 1989 – kdy rumunský režim komunistického diktátora Nicolaea Ceausesca už jen chabě odolával reformní vlně a hroutil se – se za mlhy jako v akčním filmu plížila skupinka mladých uprchlíků k rumunsko-maďarské hranici.
Mezi nimi i mladá 28letá sympatická žena v džínách a v koženém kabátku. Sotva by někdo tušil, že její sportovní sláva se nebes dotýkala. A že v olympijském roce sedmdesát šest ji vyhlásili za nejlepší sportovkyni světa!
Miss deset.
Sorry, video přehrávač failed to load.(Error Code: 101102)
Z hvězdy se stala žena na útěku
V roce 1975 se třináctiletá (!) Nadia Comaneciová představila v norském Skieně hned jako čtyřnásobná mistryně Evropy is absolutním titulem ve víceboji, a to v kvalitním souboji se sovětskou exkrálovnou Ludmilou Turiščevovou.
V roce 1976 se stala ústřední postavou olympiády v Montrealu – tři zlaté (víceboj, bradla, kladina).
V roce 1977 dominovala ve víceboji na evropském šampionátu v Praze. Obhájila tituly ve víceboji a na kladině, ale v průběhu soutěže přišel telefonický příkaz z Causescova paláce a rozzlobený trenér Béla Károly musel na pokyn rumunského velvyslance odvolat výpravu na protest za nízké známky.
V roce 1978 získala první titul mistryně světa (kladina), když se dříve trápila s váhou a shodila 12 kilo.
V roce 1979 přišel třetí titul mistryně Evropy ve víceboji a v přeskoku a první titul mistryň světa Rumuněk v soutěži družstev. Bohužel infekci v zápěstí, která ji postihla na světovém šampionátu, museli operačně zlikvidovat, což ji donutilo odstoupit.
„Aspoň se jednou pořádně najím,“ prohlásila v nemocnici.
V roce 1980 skončila na moskevské olympiádě celkově druhá (pád z bradel ji obral o absolutní titul), ale se zlatem na kladině a v prostných.
V roce 1984 jí Juan Antonio Samaranch předal Olympijskou řadu (o dvacet let později přibyl další).
A v roce 1989 to byla žena na útěku.
